Tradice proti Novotě

Dobré ráno. Máme tady neděli a dle tradice se v neděli nedělá. Zkusím to dnes změnit a pracovat. Tedy ne přímo fyzicky, ale duševně. To tak nebolí. A zkusím se zabývat přímo pojmem TRADICE. V dnešní době hodně používané slovo.

Tradice. Hned na úvod je třeba říci to nejdůležitější : Každá tradice byla někdy v minulosti novota. Teprve neustálým opakováním se postupně stala běžnou součástí lidského života. A tedy tradicí.

Tradice vznijí na základě nějaké události. A vznikají stále. Vesmír je plný událostí a je jen otázkou výběru člověka, co si chce neustále připomínat. Jsou události lokální a globální. Jsou události, které si připomíná celý svět a jsou události, které si připomíná jen nějaká část lidstva, protože ta událost je pro ni důležitá.   

A tady vzniká problém ve společném soužití lidstva. Život na naší planetě se stává tzv. globálním. Dříve lidé žili lokálně. Stěhování bylo zdlouhavé. Jít pěšky, v lepším případě na koni trvalo dlouhé měsíce. A tak byla přirozená regulace migrace.  V dnešní moderní době však cestování a stěhování na opačnou stranu zeměkoule jde uskutečnit velmi rychle. A lidé toho využívají, většinou z ekonomických důvodů. Ale o tom dnes nechci psát.

Multikulturalismus. Strašné slovo. A přitom přesně vystihuje dnešní svět. A jeho tradice. V rámci stěhování si jednotlivé komunity sebou přinášejí své zvyky, své tradice, které můžou být v přímém rozporu s tradicemi stávajícího obyvatelstva. A tehdy začne docházet ke konfliktům. Protože jsme si zvykli na nějaký standart a nechceme žádnou novotu. Nehledě na to, že oslavují něco, co bylo pro nás špatné.

A tady musí přijít na scénu vzájemná úcta a tolerance. Od obou stran. Je žádoucí i úprava způsobu oslav. Lidstvo navzájem prorůstá. Je to další stupeň ve vývoji člověka. Některé tradice se musí zavrhnout, aby vznikly nové, společné. Hrdost na nějakou událost nesmí přerůst v pýchu, která nám brání rozvoji a sjednocení lidstva. Nechceme si to sice připustit, ale lidstvo se musí sjednotit. Sjednotit se v rámci svého přežití. Čáry na zemi, zvané hranice, jsou jen iluze. V existenci vesmíru neznamenají nic. A dnešní nová generace je toho nositelem. Cestují napříč planetou, přátelí se s kýmkoliv, neuznávají stará tabu, která některé věci zakazovala. Proč? Protože to brání vývoji člověka a lidstva. Je to cesta za svobodou. Za dalším stupněm pojmu svoboda.

Filosof Thákur řekl: Pokud svoboda není vnitřní ideí, ale stane se pouze projevem vnějších okolností, je to jako prostor pro člověka se zavázanýma očima. A přesně takhle se chová člověk. Mluví o svobodě, ale má zavázané oči.

Děkuji