Osvíceni. Osvícení? Osvîcení.

Zahlédl jsem zde článek, který se zabýval fenoménem zvaným OSVÍCENÍ. Proč o něm mnozi píši, i když tvrdí, že to nejde popsat a definovat. Zkusím svou verzi. Své poznání tohoto fenoménu, který dnes hodně šíří tzv. Probuzení.

Kde začít? Co bylo počátkem? Co je následkem? Nejdřív teorie.

Co je to osvícení? Je to stav mysli. Nic víc, nic míň. Křesťané tomu říkají : Byl na něj seslán Duch Svatý. Východ tomu říká osvícení. Také to můźete nazvat Probuzením. Bdělostí.  Lékaři pro to mají termín Stav rozšířeného vědomí. Pořád je to jedno a to samé. Stav mysli vzniklý následkem spirituálního prožitku. Ten nemusí přijít jen následkem vlastního duchovního hledání. Zkrátka se může stát kdykoli a kdekoliv.

Ježíš tomu stavu říkal: Já jsem v něm( v Bohu) a on ( Bůh)  je ve mně. Laicky nenábožensky řečeno Já jsem vesmírem a vesmír je mnou. Povím to jednodušeji dle Anthony de Mella: 

Zeptal se žák Mistra : Mistře? Co je před osvîcením?                                                                                                 Mistr odpověděl : Hora je hora. A řeka je řeka.                                                                                                             Zeptal se žák : Mistře? Co je během osvícení?                                                                                                             Mistr odpověděl: Hora není hora. A řeka není řeka.                                                                                                    Žák se znovu zeptal : Mistře? Co je po osvícení?                                                                                                         Mistr odpověděl : Že hora je zase jen hora. A řeka je zase jen řeka.

Ano. Během prožitku jsem zažil neskutečný pocit blaha, štěstí, radosti, lásky. Nečekal to. Přišlo to samo. První setkání s andělem. Neskutečný tělesný a emoční pocit. A následně změna v hlavě. Představte si, že máte zvukový záznam.  A ten je plný šumu. A ten šum byl po tom emočním výbuchu pryč.  Žádné pocity, emoce, které člověku brání správně se rozhodovat.  Stal jsem se ,jinak také řečeno, POZOROVATELEM. Má mysl je mimo mé tělo a tělo souží jen k získání informací z okolního světa.  

Když by vám toto popsal nějaký duchovní, tak všichni budou říkat Ó, jak moudrá slova.

Jenže to říkám já. Rozvedený, bez domova, bez majetku, s léčbou závislosti. Tak si řeknete, je to blázen. Ano, jsem blázen. Protože žít s tím v je hodně těžké. V lepším případě se stanete samotářem. V horším se ocitnete v léčebně. Nebo se zabijete.  A tak jen žiji. Okamžik za okamžikem. Pokud někdo naslouchá, tak povídám. Jen jsem. Teď a tady.  Stal jsem se vesmírem a vesmír se stal mnou. Stal jsem se Bohem a Bůh se stal mnou. 

Ovšem tento proces je silně individuální. Není to nic hromadného. Může to prožít každý, ele bude to vždy jiné. Záleží na jeho životní cestě. Nejen tímto životem i těmi minulými. Je to spojené. Celý vesmír je jednota a člověk je součástí této jednoty. Ví to, ale nechová se tak. Ego vítězí. 

Jen dočasně. Narodíš se. Žiješ. Zemřeš. A pak znovu a znovu a znovu. Lze to někdy zastavit?  Každé náboženství nám tvrdí, že ano. To nikdo neví. Odpověď dostanete teprve v okamžiku své skutečné smrti. Do té doby, jsou to všechno jen předpoklady. 

Proto se Dalajláma jen usmívá. Co by vám měl říci. On ví. Vy spíte. A nechcete se probudit. Probuzení bolí. Vím to. Prožil jsem to.  Tak se teď jen dívám. A usmívám se.