Pane Tomáši Halíku, děkuji, že jste

Děkuji, že jste právě takový, jaký jste. Že budíte odpor ve své vlatní církvi, tomu se nedivím. Ale u nekřesťanů? To je úspěch.

Vaše osoba je pro mne nadějí, že v tak zatuchlé organizaci, jakou římskokatolická církev je, se najdou lidé jako VY. I když je to vaše Alma Mater, vaše otevřené proslovy  jsou pro mne světýlkem na konci tunelu. Popravdě řečeno, vaše slova o zabiti, sdílím. Ve středověku už by vás upálili jak Mistra Jana Husa.  Dnes to však nejde takhle veřejně a navíc, by jste se z vyvrhele českého národa ze dne na den stal mučedníkem.  Bojovníkem za očistu církve. Jako Jan Hus. To samé musí prožívat i současný papež František, který se snaží zaběhnuté soukolí trochu vychýlit  z toho pekla dogmatismu, z té zatuchlosti středověku, která v církvi vládne. 

Váš rozhled a otevřenost vůči jiným náboženstvím, je jediná možná cesta pro celé lidstvo.  Neexistuje jediný správný Bůh, jediná skutečně pravá cesta k Bohu. Bůh je dálnice a jednotlivá náboženství jsou jízdními pruhy na této dálnici. Měly by se vzájemně respektovat, ctít, protože vedou lidstvo na duchovní cestě poznání.  Problém je v tom, že je ovládli lidé zaslepení touhou po moci, po ovládání druhých, po bohatství těla. Sešli z cesty bohatství Ducha.  Proto se vzájemně nenávidí a snaží se jedna druhou zničit jakýmkoliv způsobem. A zatímco oni si sedí ve svých honosných palácích, tak se za ně nechávají zabíjet jejich ovečky, kterým dokonale vymyli hlavu.

Takže ještě jednou: Děkuji, že jste. Že jste svůj i v takovém kolosu. 

A teď můj názor na události kolem pohřbu pana Gotta, kde jste opět rozvířil vášně. Ale já s vámi souhlasím. Určitým způsobem. Protože toto téma vidím jinak. 

Položme si otázku: Pan Gott a jeho křesťanství? Projevil se někdy veřejně příslušností k Římskokatolické církvi?  V rozhovorech se otevřeně přihlásil k Bohu?  Kromě natáčení  většinou vánočních recitálů objevil se někdy v kostele? Objevil se někdy na mši při Svatováclavské  pouti?  Viděli jsme ho někdy na vánoční půlnoční mši? Viděli jsme ho někdy na Velehradě při oslavách Cyrila  a Metoděje? Tvrzení, že má náročný program, neobstojí. Tahle data a oslavy jsou v kalendáři pevně dány a program se dá přizpůsobit. Vždyť i svatbu měl v Las Vegas. Takže jaky ja vlastně byl křesťan, aby měl pohřeb v kostele. Věděl, že umírá, měl u sebe kněze? Nechal si dát poslední pomazání?  A takových otázek je hodně. Nezodpovězených.

Takže jaký byl skutečný důvod žádosti paní Gottové o pohřeb pana Gotta ve Svatovítské katedrále. Zcela pragmatický a i správný.  Pan Gott je současný český fenomén. Kde jinde se s ním rozloučit, když se dá očekávat velký počet účastníků? A ateističtí češi přijmou i rozloučení s Mistrem v kostele.  Přeci se nechcete loučit ve strašnickém krematoriu? 

Takhle z cela pragmaticky se na pohřeb pana Gotta je třeba se podívat.  Nebyl veřejným křesťanem, nijak se veřejně neprojevoval ve své víře k Bohu či k příslušnosti k římskokatolické církvi. Nebyl pro ni samotnou silou své celosvětové známosti nijak prospěšný.  V tom případě bych pohřeb v katedrále nedoporučoval. 

Na druhou stranu si opravdu zasloužil důstojné rozloučení.  V tom případě ano, souhlasím s rozloučením v katedrále. Pochybuji, že by Národní divadlo souhlasilo s rozloučením v budově Národního divadla.  Vždyť byl přeci umělec jako oni?  Nebo mohl prezident či premiér nabídnout rozloučení v některém ze sálů Pražského hradu? Proč tak neučinili? Vždyť je pan Gott začal zajímat až  po smrti, kdy z toho chtěli vytěžit plusové body.

Toť můj názor na dění, kolem úmrtí a pohřbu pana Gotta.