Pane Tomáši Halíku, děkuji, že jste

19. 10. 2019 12:47:15
Děkuji, že jste právě takový, jaký jste. Že budíte odpor ve své vlatní církvi, tomu se nedivím. Ale u nekřesťanů? To je úspěch.

Vaše osoba je pro mne nadějí, že v tak zatuchlé organizaci, jakou římskokatolická církev je, se najdou lidé jako VY. I když je to vaše Alma Mater, vaše otevřené proslovy jsou pro mne světýlkem na konci tunelu. Popravdě řečeno, vaše slova o zabiti, sdílím. Ve středověku už by vás upálili jak Mistra Jana Husa. Dnes to však nejde takhle veřejně a navíc, by jste se z vyvrhele českého národa ze dne na den stal mučedníkem. Bojovníkem za očistu církve. Jako Jan Hus. To samé musí prožívat i současný papež František, který se snaží zaběhnuté soukolí trochu vychýlit z toho pekla dogmatismu, z té zatuchlosti středověku, která v církvi vládne.

Váš rozhled a otevřenost vůči jiným náboženstvím, je jediná možná cesta pro celé lidstvo. Neexistuje jediný správný Bůh, jediná skutečně pravá cesta k Bohu. Bůh je dálnice a jednotlivá náboženství jsou jízdními pruhy na této dálnici. Měly by se vzájemně respektovat, ctít, protože vedou lidstvo na duchovní cestě poznání. Problém je v tom, že je ovládli lidé zaslepení touhou po moci, po ovládání druhých, po bohatství těla. Sešli z cesty bohatství Ducha. Proto se vzájemně nenávidí a snaží se jedna druhou zničit jakýmkoliv způsobem. A zatímco oni si sedí ve svých honosných palácích, tak se za ně nechávají zabíjet jejich ovečky, kterým dokonale vymyli hlavu.

Takže ještě jednou: Děkuji, že jste. Že jste svůj i v takovém kolosu.

A teď můj názor na události kolem pohřbu pana Gotta, kde jste opět rozvířil vášně. Ale já s vámi souhlasím. Určitým způsobem. Protože toto téma vidím jinak.

Položme si otázku: Pan Gott a jeho křesťanství? Projevil se někdy veřejně příslušností k Římskokatolické církvi? V rozhovorech se otevřeně přihlásil k Bohu? Kromě natáčení většinou vánočních recitálů objevil se někdy v kostele? Objevil se někdy na mši při Svatováclavské pouti? Viděli jsme ho někdy na vánoční půlnoční mši? Viděli jsme ho někdy na Velehradě při oslavách Cyrila a Metoděje? Tvrzení, že má náročný program, neobstojí. Tahle data a oslavy jsou v kalendáři pevně dány a program se dá přizpůsobit. Vždyť i svatbu měl v Las Vegas. Takže jaky ja vlastně byl křesťan, aby měl pohřeb v kostele. Věděl, že umírá, měl u sebe kněze? Nechal si dát poslední pomazání? A takových otázek je hodně. Nezodpovězených.

Takže jaký byl skutečný důvod žádosti paní Gottové o pohřeb pana Gotta ve Svatovítské katedrále. Zcela pragmatický a i správný. Pan Gott je současný český fenomén. Kde jinde se s ním rozloučit, když se dá očekávat velký počet účastníků? A ateističtí češi přijmou i rozloučení s Mistrem v kostele. Přeci se nechcete loučit ve strašnickém krematoriu?

Takhle z cela pragmaticky se na pohřeb pana Gotta je třeba se podívat. Nebyl veřejným křesťanem, nijak se veřejně neprojevoval ve své víře k Bohu či k příslušnosti k římskokatolické církvi. Nebyl pro ni samotnou silou své celosvětové známosti nijak prospěšný. V tom případě bych pohřeb v katedrále nedoporučoval.

Na druhou stranu si opravdu zasloužil důstojné rozloučení. V tom případě ano, souhlasím s rozloučením v katedrále. Pochybuji, že by Národní divadlo souhlasilo s rozloučením v budově Národního divadla. Vždyť byl přeci umělec jako oni? Nebo mohl prezident či premiér nabídnout rozloučení v některém ze sálů Pražského hradu? Proč tak neučinili? Vždyť je pan Gott začal zajímat až po smrti, kdy z toho chtěli vytěžit plusové body.

Toť můj názor na dění, kolem úmrtí a pohřbu pana Gotta.

Autor: Petr Šimík | sobota 19.10.2019 12:47 | karma článku: 39.42 | přečteno: 10949x

Další články blogera

Petr Šimík

Spirituální krize IV

Myšlenky. Pocity. Hlasy. Vidiny. Co je vůbec psychospirituální krize? Už jsem zase vzhůru. Nevyspaný. Unavený. Hlava plná řítících se myšlenek. Snahy o meditaci nepomáhajî. Jak to zpracovat? Jak to přežít?

11.11.2019 v 5:29 | Karma článku: 4.79 | Přečteno: 81 | Diskuse

Petr Šimík

Spirituální krize III

Jsem v euforii. Pocit Mesiáše. Živé sny. Setkání s anděly. Jsem blázen nebo normální človék? Astrální cestování? Přelud nebo skutečnost?

10.11.2019 v 22:35 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 77 | Diskuse

Petr Šimík

Úsměvy či pláč smutného alkoholika

Aneb Normální je nepít. ČT v rámci spolupráce s ministerstvem zdravotnictví připravila reklamní projekt Normální je nepít v rámci boje proti požívání alkoholu. Vrcholem bylo uvedení filmu Josefa Formánka Úsměvy smutných mužů.

9.11.2019 v 18:54 | Karma článku: 17.24 | Přečteno: 709 | Diskuse

Petr Šimík

Spirituální krize II

Budu pokračovat v minulém článku, ale vzhledem k obsáhlosti, zredukuji. Jinak by z toho bylo hodně článků. Budu se snažit vystihnout podstatu věci. A podstatu mého následujícího šílenství.

3.11.2019 v 8:46 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 145 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Bohunka Jakubcová

G. D. P. R. druhá fáze (krátkopovídka)

Otevřela dveře po čtvrtém zazvonění. "Dobrý den," stáli tam dva policisté. Bez dotazu ukázali placku. V levé ruce každý svíral předpisový šátek. "Dobrý den." odpověděla. Věděla proč přišli..., ale přece se nevzdá tak lehce.

15.11.2019 v 17:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 106 | Diskuse

Aleš Szabó

Zázrak, našel se lék na omládnutí!!!!

Už v dávných dobách se vymýšlely elixíry mládí, šarlatáni, lazebníci, badatelé a ono pořád nic. Vystihuje to scénka z filmu Císařův pekař - Pekařův císař. "Omládli jsme omládli Ó adonai". Dnes? Dnes stačí jeden psycholog. Nevěříte?

15.11.2019 v 16:05 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 187 | Diskuse

Beata Krusic

Sebepoškozování i sebevražda za lidskou zpověď

Je opravdu gender aktivista, psycholog Jiří Procházka, tak "zbytečným člověkem", jak jsem se dočetla v jedné diskuzi, kde se hovořilo na téma významu boje gender aktivistů ve věcech prosazování lidských práv LGBT ve společnosti?

15.11.2019 v 9:24 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 360 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jaká byla Olga Havlová?

Zvláštní. Byla to dáma se vším všudy, taková česká Mona Lisa, která měla záhadný a velmi nenápadný úsměv. Byla neovlivnitelná, byla tak svá, že ji někdo těžko mohl zastínit. Olga Havlová si zaslouží ty největší pocty za r. 1989.

15.11.2019 v 8:30 | Karma článku: 23.04 | Přečteno: 681 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když někdo tak moc vadí, v tu chvíli to už nebývá o něm

Chvilkaři vadí. Vadí kdekomu, ostatně i já pár výhrad mám. Podle slov Václava Klause nás vracejí před listopad 1989, podle mnoha lidí jsou to výkřikáři, co staví program na neuskutečnitelném požadavku, jsou zbyteční. Ale kdepak...

15.11.2019 v 6:00 | Karma článku: 21.38 | Přečteno: 672 | Diskuse
Počet článků 56 Celková karma 9.90 Průměrná čtenost 576

Vystudoval jsem SPŠ elektrotechnickou, pracuji jako skladník. Zajímaj? mne věci od historie až po kosmos. Z TV programů sleduji nejraději ČT2 a ZOOM.

Najdete na iDNES.cz