Cíl života a smysl života

Máme neděli. Pro mnohé den volna, odpočinku od fyzické práce. A když vypneme fyzické tělo, přichází na scénu divadla jménem život myšlenka. Tak se zkusím také uvolnit a zamyslet. Co je cílem a s co smyslem života? 

Již na úvod řeknu, že cíl života a smysl života není jedno a to samé. Jsou to dvě rozdílné věci, i když spolu souvisí. A taky je třeba říci, jako řekl už Seneca, že jediným skutečným cílem života je smrt. K tomuto cíli se ubíráme životem.  Je to dáno tím, že vše, co je stvořeno, nějaký různě dlouhý čas žije a pak v nějaký čas to zemře. Tomu se nevyhne nic stvořeného. 

Narození. Život. Smrt. Tři jednoduchá slova, která v sobě ukrývají celou existenci všeho. Nebudu zabíhat do pojmu Duše a život věčný. To někdy příště.  V minulosti žil člověk jednoduchým životem. Věděl, že může kdykoliv zemřít a tuto skutečnost přijal jako něco, co nejde změnit. Vědom si své smrtelnosti se smrtí nezabýval. Zkrátka žil teď, v tento okamžik. A každou činnost vykonával s radostí. A byl šťastný. 

A jak je na tom dnešní tzv. civilizovaný a moderní člověk? Bojí se smrti. A tudíž se snaží smrt vytěsnit ze svého života. A proto trpí. Neprožívá skutečnou radost ze života. Je to jen iluze skutečného štěstí.

Dalo by se to popsat i takto :  Život je dálnice. Je počátek, narození. Pak je samotná vozovka, život. A pak je konec, smrt. Takže nevyhnutelná smrt je jediným skutečným cílem života. A protože zemřeme je zřejmé, že život jako celek nemá žádný smysl. Jen tady chvíli  jsme a vzápětí nejsme. To přeci nedává žádný smysl.

A tak si člověk začal život ulehčovat stanovováním si umělých cílů života. Na dálnici života si buduje zastávky, které nějak pojmenuje např. vzdělání, rodina, dům, auto, práce atd. A jejich naplnění věnuje čas svého života. A tomu říká smysl života. Dosažení cíle se rovná smyslu života. Jenže radost po dosažení tohoto cíle netrvá dlouho. Najednou se cítíme prázdní a tak si vyhlédneme další zastávku. A jdeme k ní. A vše se opakuje.  Pořád dokola. 

A to je taky důvod, proč teď závidíme těm tzv. primitivním společnostem jejich jednoduchost a nekonečnou radost. Oni jen jsou. Teď a tady.

A my?  Hledáme trvalé štěstí a smysl života v uspokojování těla prostřednictvím smyslů. Nebudu šťastný, pokud nebudu mít toto a tamto. A každý sám by se měl zeptat sám sebe ne na cíl života, ale na smysl svého  života. A jednou možná pozná a pochopí, že vše, co dosud konal pro své štěstí, je jen iluze štěstí. A takové poznání hodně bolí. 

S pozdravem